Noční výpravy křečka Dárečka 1

Holčička Darinka se i s rodiči přestěhovala do velkého domu na kraji města. Dům nebyl nový, před nimi tam stál mnoho let. Měl hodně pokojů, a dokonce i schody a druhé patro.

     Darinka byla zvyklá spát v ložnici s tatínkem a maminkou. Ale tady měla vlastní pokojíček. Byl krásný, barevný a plný hraček. U stěny stála těžká skříň, která tam byla, už když se nastěhovali. Nešlo s ní hnout. Tak ji tam tatínek nechal a maminka do ní Darince vyskládala oblečení.

     Darinka si ve svém pokoji ráda hrála. Klidně sama. Ale když přišel večer a tma, bála se tam usínat. Nejvíc ji děsila ta skříň, protože byla tak velká, že se v ní klidně mohlo schovávat strašidlo. Darinka si vždy potají přelezla do ložnice rodičů a tiše jim hupsla do postele.

     Ráno se tatínek budil celý rozlámaný. „Takhle to dál nejde. Na jednu postel se tři lidé nevejdou. Jsi dost velká, Darčo, budeš spát ve svém pokoji,“ přikázal.

     „Ale já se tam sama bojím. Nechte mě u vás,“ prosila Darinka.

     „Třeba bys tam nemusela být sama,“ nadhodila maminka.

     Tatínek vykulil oči. „Jak to myslíš?“ zhrozil se.

     Maminka mu svůj nápad pošeptala do ucha.

     „Aha, tak to jo,“ uklidnil se. „Tak počkejte, já zajdu do garáže.“

     „A já si zavolám,“ dodala maminka.

     Darinka nechápala. „Pro co do garáže? Komu zavoláš? Co jste si to na mě vymysleli?“

     Maminka na ni mrkla. „Nech se překvapit.“

     Večer odvedli Darinku do pokojíčku s očima zavázanýma šátkem.

     „Ta-dá!“ zvolali rodiče, když jí stáhli šátek z hlavy.

     Na nočním stolku vedle Darinčiny postele stála klec a v ní mžoural na svět jakýsi černý, chlupatý tvoreček.

     „Jé, co to je?“ divila se Darinka.

     „To je křeček,“ řekla maminka. „Jedna moje kamarádka zrovna nabízela mladé křečky na internetu. Tak jsem ji zavolala…“

     „A já si vzpomněl, že jsem zahlédl v garáži tuhle starou klec,“ dodal tatínek. „Vidíš, Darinko? Má dvě patra, stejně jako náš dům.“

     Darinka se nemohla vynadívat. Klec byla skutečně dvoupatrová. Na horní plošinu, kde ležela mistička s krmením, vedl žebřík. Dole byla malinká křeččí boudička ze dřeva. Dokonce měla dvě kulatá okýnka. Taky tam bylo pítko, tyčinka na hlodání a běhací kolečko. Křeček měl pokojíček zrovna tak útulný jako Darinka.

     „Může tu spát s tebou. Aspoň už nebudeš v noci sama. Je to křeček syrský a je to kluk. Jak ho pojmenuješ?“ chtěla vědět maminka.

     „Ještě nevím. Třeba mě něco napadne, až si s ním trochu pohraju a seznámíme se,“ doufala Darinka.

     Chtěla černého křečka vyndat z klece, ale ten na nic nečekal a zmizel ve svém domečku. Darinka byla smutná.

     „Nech ho, ať se tu trochu rozkouká,“ domlouval jí tatínek. „Je to pro něj všechno nové.“

     Nastal čas jít spát. Darinka si lehla a otočila se tváří ke křečkovi. Slyšela uvnitř klece šramocení, ale tvorečka vidět nebylo. „Dobrou noc,“ zašeptala zklamaně a zhasla lampičku.

     Na tu chvíli křeček čekal. Konečně tma! Vyběhl z domečku a hned se hrnul ke dvířkům klece.

     Víte, vy lidičky, co je celoživotní poslání křečků? pomyslel si. Utéct! Jedno kam, hlavně pryč!

     Vylezl na střechu boudičky, zapřel se o ni zadníma nohama a předníma se natáhl ke dvířkům. Napnul všechny síly a dvířka se s hlasitým CVRNK! otevřela. Křeček zůstal stát a poslouchal, jestli hluk neprobudil tu spící holčičku. Ale zdálo se, že ne.

     Vystrčil čumáček z klece, a když už měl cestu volnou, vyběhl ven.

     Z nočního stolku mohl přelézt jedině na poličku. Procupital kolem hřbetů knížek a na okraji poličky se zastavil. Odtud musel skočit. Naštěstí stál dole velký květináč. Hlína mu poskytla měkké přistání.

     Tady by se mi mohlo líbit, napadlo ho. Zkusil se trochu zavrtat, vyházel hlínu z květináče, ale zas si to rozmyslel. Přece nejsem žádný krtek, abych se tu hrabal v zemi.

     Spustil se z květináče na podlahu. Přeběhl pokojíček a přitiskl se ke stěně.

     Když půjdu podél zdi, uvažoval, musím narazit na východ.

     Cupkal dál a dál, ale žádné dveře nenašel. Jen nějakou věc, obrovitánskou jako hora, na jejíž vrchol ani nedohlédl. Dole pod ní vedl úzký tunýlek, a tak tam křeček vlezl.

     V tunelu panovala naprostá tma.

     Kupředu, zpátky ani krok! dodával si křeček odvahy. Ale co mu to bylo platné, když se po pár krocích v úzkém prostoru zasekl a nemohl ani dopředu, ani zpátky?!

     Byl v pasti! Jen klid, to zvládnu, říkal si. Počkám do rána, a až se lidé probudí, zjistí, že jsem pryč, a najdou mě.

     Ale minuty, jedna černější než druhá, se vlekly a ranní světlo v nedohlednu. Křeček dostal strach.

     Já tu vyhladovím a zbude ze mě jen kostřička a hrst černých chlupů. Tak ne – tohle rozhodně nezvládnu.

     „Pomozte mííí!“ rozpištěl se na celé kolo.

     „Mamííí, tatííí! Za skříní něco je! Uječené strašidlo!“ ozvalo se vzápětí.

     V pokoji se rozsvítilo a dovnitř vdupaly dvoje kroky.

     „Co se děje?“ ptal se rozespale tatínek.

     Darinka se třásla na posteli a bála se spustit nohy na zem.

     „Žádné strašidlo, koukejte!“ ukázala maminka na otevřenou klec. „Křeček utekl.“

     „Kde přesně jsi ho slyšela?“ chtěl vědět tatínek.

     Darinka ukázala na skříň.

     Tatínek musel vynaložit všechny síly – stejně jako předtím křeček, když utíkal –, aby těžkou skříň odsunul. Uprostřed škvíry se krčil vyplašený tvoreček a klepal se stejně jako Darinka.

     „No tohle! On mi snad vyházel všechnu hlínu z kytky!“ spráskla ruce maminka při pohledu na podlahu. „Budíš nás, nepořádek děláš… Ty jsi mi ale povedený dáreček, mám sto chutí tě vrátit.“

     „Jé, mami, to je přece prima jméno pro křečka,“ zaradovala se Darinka.

     „Co?“ nechápali rodiče.

     „No Dáreček! Křeček Dáreček! A navíc to zní trochu jako Darinka. Že ho nevrátíme?“

     „Musíš ale slíbit, že nebudeš utíkat a kousat,“ pohrozil Dárečkovi tatínek, zatímco ho vracel do klece, „jinak tě seznámím s jedním hladovým hadem.“

     Dáreček to slíbil. Byl rád, že je konečně v bezpečí klece, svého nového domova. Hned si zalezl do boudičky, a protože byl ze všeho toho utíkání unavený, okamžitě usnul.

     Stejně jako Darinka, které rodiče dali pusu na dobrou noc a nechali ji v pokojíčku. Už ne samotnou, ale s jejím novým kamarádem, křečkem Dárečkem.